Veřejný prostor nepatří jen zábavě, popu, politizování, ale i smysluplným, viditelným činům umělců a je jedno, že různé komentáře tyto činy podsouvají pouze k jejich zviditelňování. Zápas živého umění o veřejný prostor je podstatnou etickou součástí každé kulturní společnosti. Proto jsou jeho obsahem, kromě samozřejmé profesionální (pokud mluvíme skutečně o umění) formální estetiky, i konkrétní občanské postoje jednotlivých umělců. A to i tehdy, kdy dlouhodobě platí ono známé, že umění je oddělitelné od morálky, a tím zdánlivě nezávislé i na umělcových postojích a názorech. Platí to i v případě, kdy se jeho (uměleckého díla) dobová etická nezbytnost (charakter) po čase transformuje v samoúčelnou dekorativní estetickou danost! Umění tedy musí umanutě nabízet lidem polemický obraz o nich samých s touhou, že když mu porozumí jako svému obrazu, změní se. Umění je schopností formy, která láme jazyk, jenž se už stal vlastním obsahem, aniž by se však ztratil jeho význam. Umění je souhrnem intuicí v momentě udržitelné srozumitelnosti. Umění je objev, ne konstrukce, neboť je-li něco nepochopitelné, vůbec neznamená, že je to méně skutečné. Umělecká forma je potom nástrojem, jež zohledňuje, navazuje, proměňuje, převrací a zdůrazňuje. Může být jak figurativní s plnou odpovědností, již si vyžaduje, může být i nefigurativní, a to se stejnou intenzitou, stejně jako nemateriální, když je pro to relevantní důvod. Umělecké dílo se definuje uměleckým světem a umělecký svět uměleckými díly. Nelze nic vymyslet. Co si nevykoukáš, to ti nepatří. Zrak nenahradí žádná úvaha a žádná teorie. Vědomosti mohou jen rozmnožovat sílu objevitelského zraku, ale nenahradí aktivní prožívání. Naše poznání je smyslové. Využívání smyslů a hledáni smyslu v procesu uměleckého vyjádření tváří v tvář veřejnosti a prostoru, který tato veřejnost využívá, je cílem práce se studenty v rámci tohoto předmětu. Tato práce může být rozhovorem, gestem, tvarem - může být vším stejně, jako umění může být vším. S tímto vědomím jsou studenti podněcováni k formulaci vlastních uměleckých postojů - tyto postoje definují a obhajují v dialogu. Výstupem z předmětu tedy jsou umělecké koncepty studentů, studie k jejich provedení a textové statementy obhajující jejich význam a smysl.
|
-
Agostinho, D. Archival Imaginaires. Berlin, 2021.
-
Balaskas, B., Rito, C. Institution as Praxis. New Curatorial Directions for Collaborative Researcg. Berlin, 2020.
-
Bělohradský, V. Společnost nevolnosti. Praha Sociologické nakladatelství, 2014.
-
Havel, V. Moc bezmocných a jiné eseje. Praha, 2016.
-
Chandler, A., Neumark, N. At a Distance, Precursors to Art and Activism on the Internet. Cambridge, 2005.
-
Latour, B., Weibel, P. Critical Zones. The Science and Politics of Landing on Earth. Cambridge, 2020.
-
Nilson, I., Wikberg, E. Artful Objects. Graham Harman on Art and Business of Speculative Realism. Berlin, 2021.
-
Přibáň, J. Obrazy české postmoderny. Praha, 2011.
-
Přibáň, J. Severeignity in Post-Sovereign Society. London, 2015.
-
Weibel, P. Global Activism. Art and Conflict in the 21st Century. Cambridge, 2015.
|